MALTÉZSKÝ PSÍK - MALTEZÁČEK - MALTESE
Panuje názor, a jistě je bezdůvodné jej zpochybňovat, že maltezáček je jedno z nejstarších plemen psů na světě, jehož historie se táhne téměř 3.500 let zpět. I když je pravděpodobné, že se vyskytoval ještě předtím, za nejstarší důkazy jeho existence jsou považovány sošky malých, bílých, dlouhosrstých psíků z období 1290 až 1223 př.n.l. nalezené v Egyptě, v hrobce faraóna Ramsese II.. Poprvé maltézského psíka popsal Aristoteles (384-322 př.n.l.) a přidělil mu označení “Melitaeus catellus”. Posléze byl znám i pod dalším latinským názvem, a to “Canis Melitensis”. Od počátku byl určen majitelům nejvyšších vrstev. Byl oblíben nejen pro svůj vzhled, velikost, milou a přítulnou povahu, ale maltezáčkovi byla navíc přisuzována léčitelská síla. Mělo se za to, že na sebe vztahuje nemoci svých pánů. Někdy kolem 5. století se maltézáček ze světa doslova vytratil a z následujících deseti století nenajdeme o jeho existenci absolutně žádný důkaz. Až s počátkem renesance v Evropě se maltezáček opět začal objevovat. Asi největší obliby se těšil zejména v 15. - 17. století.
Maltézský psík pochází z oblasti Středozemního moře. Velmi dlouho se usuzovalo, že maltezáčci pocházejí z Malty. V historii existence tohoto plemene snad jen Plinius mínil, že maltezáčci (podle jeho pojmenování “Catulus Melitaeus”) pocházejí z ostrova Melita (Mljet) na jihu Dalmácie, nikoliv z Malty. Ovšem “Melita” bylo také malé městečko na Sicílii, či také Mlejt u Dubrovníku a dokonce se tak říkalo i zmiňované Maltě. Jeho název však pravděpodobně vznikl ze slova “maľat”, což je v překladu “přístav”, nebo také “pevnost”. Proč se však často hovořilo právě o Maltě coby “zemi původu”? Vždyť pouze její název nemohl vést k tomu, aby po několik desítek i stovek let byli i velcí odborníci přesvědčeni, že maltezáček pochází z Malty. Pravdou však je, že ve větším množství byl maltezáček držen právě na Maltě. Byl zde doslova izolován od ostatních malých psíků, a tak právě na Maltě došlo k upevnění jednotného (konečného) typu maltezáčka.
Opravdový chov maltezáčka započal v druhé polovině 19. století. První zanesení do chovné (plemenné knihy) bylo v Anglii v roce 1859, a poprvé byl maltézský psík vystaven taktéž v Anglii, a to v roce 1864. Zde byl také založen v roce 1873 první klub pro chovatele a příznivce maltézského psíka. V Americe mohli na výstavě poprvé vidět maltezáčka v roce 1877, kdy byl předveden pes jménem Leon, tehdy ještě pod názvem “maltézský lví pes”. Teprve v roce 1898 byl vytvořen standard, který až na malé drobnosti zůstal dodnes nepozměněn. Ještě v 70. letech 20. století byl u nás znám pod názvem “maltézský pinč”, což je samozřejmě chybné označení.
Nadevše miluje klidnou, pohodovou a volnou domácí atmosféru. Dokáže celé hodiny lenošit v blízkosti svého pána, přesto neopovrhne ani delší procházkou. Je to plemeno společenské, tedy vyloženě pes rodinný, proto potřebuje společnost, přičemž se rád mazlí. Chce prožívat běžný děj rodiny a je rád středem pozornosti. Potřebuje žít ve smečce (rodině), kde je pevně a jasně stanovena hierarchie. Silně přilne ke svému pánovi, kterého uznává, avšak si jej také sám ze všech členů rodiny vybere. Většinou není zrovna nadšen, pokud jej někdo cizí ruší. Vůči cizím je nezřídka značně nedůvěřivý. Záleží však nejen na genetickém vkladu, ale také na výchově.
Rád cestuje, ale i běhá a dovádí. S chutí by doprovázel svou rodinu na každém kroku. Přesto několikakilometrové túry pro něj nejsou zrovna to pravé ořechové. Ne že by jeho fyzický fond byl malý, ale jeho srst by mohla značně utrpět na kvalitě. Také velice nerad vstupuje na mokrou trávu a déšť mu je doslova protivný. S potěšením vymýšlí lumpárny, a pokud se mu na procházkách vše dovolí, někteří jedinci (zejména psi-samci) mají chuť poštěkávat na velké psy. Při procházkách v lese můžete mít oprávněné obavy o srst, ale lovecký instinkt je maltezáčkovi doslova cizí.
Je velice učenlivý a je schopen se naučit nejeden cvik, či akrobatický kousek za pomocí pamlsku, vlídného slova a trpělivosti svého pána. Učí se rychle, ale jeho výcvik je svým způsobem pro mnohé náročný, neboť nesnáší nátlak, křik, o drilu nemluvě. Nesmí se vychovávat přísně a je citlivý i na tvrdý tón hlasu. Při nátlaku se z něj stává nechápavý, hluchý a ke všemu ještě uražený paličák. Přesto i při správné výchově má někdy dny, kdy se chová vyloženě neukázněně. Jeho vynalézavost nejednou majitele vyvede z míry a zůstane udiveně stát nad jeho šikovností a důvtipem. Je velmi hravý a poměrně i temperamentní. I když je schopen uspět na dráze mini agility, jsou jiná - vhodnější plemena pro tento sport. Maltezáček je plemeno, které bylo vždy chováno pouze pro potěšení, byl tedy “stvořen”, aby dělal společnost a byl hýčkán.
Je neobyčejně zvědavý a bdělý. Má v srdci odvážného ducha a je připraven svého pána bránit, byť obranná reakce u takového psíka povětšinou působí legračně. Zpravidla je i velmi dobrým hlídačem - oznamovačem, protože většina maltezáčků ohlásí každý podezřelý pohyb či zvuk v blízkosti svého teritoria (domu). Je spokojený má-li o všem přehled a může-li kdykoliv cokoliv v blízkosti domu zkontrolovat.
Je ideálním plemenem do městského bytu jakékoliv velikosti, stejně jako do rodinného domku se zahradou. Je milý, něžný a přizpůsobivý. Většinou dobře snáší i život ve smečce, tedy mezi dalšími psy. Fenky jsou zpravidla klidnější, dalo by se říci poddajnější a nemají přílišnou snahu se prosadit. Psíci jsou odvážní aristokrati, na vše pohlížející s nadhledem a dominantnější jedinci mají často sklony ke snaze přebírat vedoucí postavení ve smečce (rodině). Každopádně každý maltezáček je osobnost a v chování se od ostatních jedinců stejného plemene více či méně liší. Někteří jsou něžní až zakřiknutí, jiní hluční a nikdy je nepřehlédnete. Tak jako u většiny plemen je přesná definice “jaký maltezáček je” nemožná.
Maltezáček se hodí pouze pro ty, kteří neberou česání jako zbytečnou ztrátu času a jsou ochotni a schopni věnovat denně jejímu pročesání a kartáčování minimálně 10 minut času. U výstavního jedince trvá udržování kvalitní srsti o poznání delší dobu (většinou asi 1 hodinu). Pokud je o srst pravidelně pečováno, nejenže je krásná, ale v bytě také takřka nenarazíte na bílý chlup. Maltézský psík totiž nemá podsadu, tedy nelíná, ale uvolňují se dlouhé chlupy, které se odstraní při kartáčování a česání. Dlouhosrstý pes opravdu není pro každého člověka. Jeho srst, má-li být krásně dlouhá, potřebuje neustálou péči a většinou i nemálo finančních prostředků na kvalitní šampóny, balzámy a krémy. Při výběru jakékoliv kosmetiky je nutné myslet na to, že srst musí být bílá. Ještě před koupí maltezáčka je nutné dobře si rozmyslet, zda chcete pejska pouze na mazlení a pro potěšení, nebo i pro výstavní účely a případně chov. Ceny za štěně se totiž v těchto případech výrazně liší a navíc je nutné dobře zvážit a informovat se, od kterého chovatele štěně koupit.
Ovšem již malé štěně si musí zvykat na manipulaci a česání, protože jinak se ji v pozdějším věku bude značně bránit. Zpočátku (pár dní po příchodu od chovatele) zvykejte štěně na dotyk a hlazení kartáčem a hřebenem, postupem času jej naučte ležet na boku, a nakonec také na zádech. Není to nic snadného a vyžaduje to mnoho trpělivosti, protože po zlém nedocílíte ničeho jiného, než že z maltezáčka uděláte neurotického psa, který při pohledu na hřeben uteče pod postel a bude se nepříčetně jakékoliv manipulaci bránit.
Vždy se srst nejdříve vykartáčuje, aby se zbytečně nepotrhala a nevyškubala, a poté se vyčeše hřebenem. Na zacuchanou srst můžete nanést různé kosmetické přípravky, které rozčesávání zjednoduší. V žádném případě se neschylujte k tomu, že každý kousek zcuckovatělé srsti jednoduše vystřihnete nůžkami. Dlouhé a kvalitní srsti sahající až na zem, se u svého maltezáčka při správné péči, zručnosti, znalosti a v neposlední řadě při velkých dispozicích daného jedince ke kvalitní srsti, dočkáte nejdříve za jeden rok. Jelikož srst dorůstá poměrně dlouhou dobu, je nutné si uvědomit, že jakýkoliv zásah do srsti (ostříhání kvůli veterinárnímu zákroku, štěňatům apod.), zapříčiní minimálně roční neúčast na výstavách. Proto je více než běžné, že maltezáčci-feny mají nejdříve výhradně výstavní kariéru, a poté chov bez výstav, a také bez srsti dlouhé až na zem.
Asi od pěti měsíců nanášejte na srst speciální olej, aby se srst nelámala, nevysychala a stala se kvalitní. Nesmí být tzv.krepatá. Každopádně se to s olejováním nesmí přehánět. Také ne každý druh oleje je vhodný. Někteří chovatelé jej používají minimálně a dávají přednost “superkrému”, který se nanáší po koupeli a dále se již neoplachuje. Názory chovatelů na četnost koupání maltézského psíka se velice různí. U psíka “pro potěšení”, tedy maltezáčka, který neabsolvuje jednu výstavu za druhou, postačí asi jednou měsíčně. Kdežto výstavní maltezáček je koupán za pomoci nejkvalitnější kosmetiky častěji - dle absolvování jednotlivých výstav. Aby jste u maltezáčka docílili nepolámané, kvalitní a stejnoměrně dlouhé srsti, je ji třeba natáčet, neboli balíčkovat. Pokud se chcete věnovat výstavám, balíčkování srsti je takřka nezbytné. Na tyto papírové natáčky, stejně jako na sepínání ofiny do culíku a česání, je potřeba zvykat již mladého maltezáčka. Balíčky by neměly být psíkovi ponechány delší dobu, než je nezbytně nutné.
V sychravém počasí, ale také v zimním období, je často poměrně velkým problémem udržet jeho krásně bílou a dlouhou srst čistou. Sebere totiž každou nečistotu, a tak se musíte mimo jiné připravit i na poměrně časté sprchování tlapek a bříška.
Udržet srst ve výstavní formě opravdu není nic jednoduchého, ale kdo se naučí o ni správně starat, nikdy nebude litovat, že maltezáčka má. Přesto udržet více než dva maltezáčky ve špičkové výstavní formě je pro jednoho člověka takřka nemožné. Částečné ostříhání srsti skoro nic neřeší, neboť srst plstnatí povětšinou blízko u kůže. Přesto se krátká srst podstatně lépe udržuje.
Pracnost péče o srst je vyvážena dobrým zdravím maltezáčků. Opravdu jen zřídka se u něj vyskytuje nějaké vážnější genetické onemocnění. Za zmínku snad stojí častější výskyt příliš dlouhé srsti na horním víčku, která může způsobit soustavné dráždění oční bulvy. Tomu se předchází opatrným ostříháním těchto chlupů. Ještě je potřeba upozornit na péči o jeho chrup, neboť není ušetřen nadměrným výskytem zubního kamene.
Častým, zejména estetickým problémem, je zabarvení srsti okolo očí a mordy. Snad u žádného jiného plemene není slzení oka tolik patrné jako u maltézského psíka. U některých jedinců nadměrné slzení může být způsobeno i zánětem spojivek, proto je vhodné zeptat se na příčinu veterinárního lékaře. Většinou však postačí pouhý pohled do očí maltezáčka, aby jste rozpoznali, zda jsou oči zdravé či nikoliv.
Tmavému zbarvení srsti okolo očí a mordy je již v dnešní době možné předcházet používáním různých kosmetických prostředků - roztoků, gelů a pudrů, kterými se nahnědlá barva čistí-bělí. Srst nevýstavního psa je vhodné kolem očí velmi, velmi opatrně sestřihnout na krátko (nebo vyhledejte pomoc v psím salónu). Také samotné oční bulvy je vhodné maltezáčkovi čistit každý den a udržet tak funkčnost očních kanálků odvádějících z očí nadměrnou vlhkost.
Maltezáček je velice elegantní. Jeho chůze je volná, v klusu se pohybuje krátkými a velmi rychlými kroky. Vysoce, hrdě a ušlechtile drží hlavu a pokud jeho srst dosahuje až na zem, při pohybu působí “jakoby jel”. Výška psa je 21 - 25 cm a výška feny 20 - 23 cm. Hmotnost bez ohledu na pohlaví se musí pohybovat mezi 3 - 4 kg. Hlava je spíše široká, stop je velmi výrazný a tvoří úhel 90°. Nos, víčka a okraje pysků jsou černě pigmentovány. Skus nůžkový. Uši zavěšené, skoro trojúhelníkovitého tvaru, jsou nasazeny vysoko nad lícními kostmi a přiléhají ke stranám lebky. Oči jsou otevřené, živého a soustředěného výrazu, jsou větší než je běžné a při otevřených víčkách téměř kulaté. Jejich zbarvení je tmavě okrové (tmavě hnědé). Krk je vzpřímený, trup mírně delší, hřbetní linie rovná, hrudník prostorný, hluboký a žebra silně klenutá. Ocas je nasazený v prodloužení zádě a vytváří jeden velký oblouk, jehož konec leží mezi kyčelními kostmi a dotýká se zádi. Končetiny jsou rovné, s malými kulatými tlapkami a tmavě pigmentovanými drápky. Srst je hustá, lesklá, těžce splývající, hedvábné struktury, na celém těle dlouhá, bez stop kadeřavění. Zbarvení srsti je čistě bílé, přípustný je pouze odstín bledé slonoviny.
Štěňata se někdy rodí s lehkým béžovým zbarvením na uších a na hřbetě. Většinou asi v pěti měsících tyto skvrny zmizí, ale není to až tak zcela pravidlem. Maltezáčci jsou dlouhověcí, někteří jedinci se dožívají až 19 let, i když průměrný věk je asi 16 let.